- úvodní slovo k besedě z 30. 6. 2011

Vítám vás zde jménem lóže českých iluminátů, lóže Meithras-Abrasax.
Otvírám toto večerní posezení, které by mělo být prvním z mnoha… Klademe si za cíl založit tradici vpravdě otevřeného setkávání duchovně zaměřených lidí hlásících se k nejrůznějším oborům, směrům, či tradicím.
Tématem dnešního večera je tedy Osvícení, čili Iluminace.
My, jakožto řád hlásící se k myšlence iluminátství jsme ze své podstaty poutníky za světlem, naším posláním jest tedy světlonošství, stejně tak můžeme se však jevit co pojídači světla, ohňostrůjci, zloději ohně, uctívači Slunce nepřemožitelného a dobyvatelé království ducha. To vše jsou jen různé formy téhož. V každém případě měli bychom být Světlem poněkud opilí a to je samo o sobě dobrým začátkem pro vstup na stezku zasvěcení, která v temnotě počíná a světlem končí, nebo je to celé ještě úplně jinak?
Na počátku bylo prý slovo a bylo-li vysloveno, předpokládáme, že se manifestovalo co první blesk. Impulsem vůle uvolněný a aktivovaný zdroj emanací, výron prasvětla z lůna tmy, jež jest sama o sobě imanencí boží a bylo by tedy snad na místě poopravit předchozí výrok. Předpokládáme tedy spíše, že na počátku bylo TICHO připravené vypudit ze svých útrob hlas, TMA světlem těhotná a ještě něco, co pak roztočilo celý kolotoč.
Co je jasné, a vyplývá to už ze samé podstaty slova, „osvícení“ jest setkáním člověka se Světlem. Co jasné není a v čem se přístupy různí, jsou však účinky a důsledky této podivuhodné konjunkce.
Hovoříme tedy o naplnění světlem, světelné transformaci bytosti, nahlédnutí světla či o „pouhém“ kráčení  ve světle?
Kdo je světlem naplněn, musí ho před tím logicky nějakým způsobem vstřebávat. Zmiňoval jsem se již o pojídačích, nyní o požíračích světla – představuji si kuře, které jde „po stopě“ podobně, jako je tomu ve známé pohádce, tj. nachází na cestě světelné oříšky, každý vždy sezobne a hledá další. Kam nakonec dojde, ví jen ten, kdo takto oříšky rozházel.  A alchymisté by nám snad mohli napovědět, co se děje se světlem uvnitř a jaká je forma světla vykáleného. Možná však nedojde nikam, protože kdo světlo požírá, tomu hrozí dříve či později exploze. Výbuch se rozplyne a není více kuřete. Smutný příběh, ale je to nakonec cíl vyznavačů mnoha východních duchovních nauk, či spíše jejich západních interpretátorů.
Dále - světelná transformace bytosti jest skutečným majstrštykem vysoké duchovní alchymie. Dochází k prostoupení a mění se samotná substance bytosti. Jak k tomu však dochází? Dlouhodobou askezí, cvičením ducha i těla či jako bleskem zasažením? Zde se opět přístupy různí a to již vůbec nechci problém ještě rozšiřovat tím, že bych do hry zapojil konkrétní kvality různých světel, neboť je Světlo a světlo… Bezpochyby jde o vibrace na souladných vlnových délkách. A nechat se transformovat světlem může i ten, kdo světlo pije. Na rozdíl od onoho ubohého kuřete musí však být schopen rozptýlit pohlcené světlo rovnoměrně do všech částeček své bytosti, tedy – buňky jeho těla musí být takové kvality, aby byly schopny tuto impregnaci přestát.
Kdo světlo v plnosti nahlédne (a nebudeme se zde přeci bavit o něčem menším), tomu, samozřejmě, hrozí oslepnutí. Ba co víc, slepota je v tomto případě téměř zákonitá a celé to náleží k procesu, jímž vznikají skuteční proroci. Zajímavé je, že úkonem opačným, tj. nahlížením temnoty, dochází obdobně k prozření a dokonce k určitému druhu jasnozřivosti. V obou případech oči přestávají být potřebné poté, co jsou jaksi zasvěceny aktem pohlédnutí JINAM.
Poslední z rozebíraných témat – kráčení ve světle, popisuje v nejobecnějším smyslu význam slova osvícení v podobě nejméně tajemné. Osvícením je zde myšleno nahlédnutí věcí komplexně v jejich souvztažnostech, nahlédnutí pod kůži řádu věcí a aplikace tohoto poznání v běžném životě. Takovýto „osvícený“ stává se nositelem rozumu, osvěty, charity atd.
My se však chceme dostat ještě poněkud hlouběji k jádru pudla a zde je třeba zmínit se o dvou speciálních jevech, které se k našemu tématu vážou.
Světlo je v našem univerzu prazvláštním způsobem propojeno s časem. Přesněji řečeno (a nyní velmi zdůrazňuji, že nehovořím jako fyzik) kdo by chtěl světlo dohonit a zmocnit se tak jeho tajemství, čas zastaví, vstupuje do prostoru bezčasí a všichni bohové světla ho pak ochraňujte. V každém případě tvrdíme, že aby byla bytost připravena přijmout Osvícení, je třeba, aby se vymanila z područí běhu času a nalezla způsob, jak bytovat ve věčném teď. A to vpravdě také souvisí s poznáním a přijetím vlastního pravého a bytostného Já. A to je také klíčem k této bráně.
Dalším faktem je, že světlo vytváří odlesky, štěpí se a láme a také vrhá stíny. Jak se pak ale dobrat původní celistvosti a dokonalosti – úplnosti boha, jenž v prvotní emanaci vstoupil ve stvořené bytí a stal se tímto bytím, když sférické zrcadlo bylo roztříštěno a jeho střípky povalují se teď všude. Každý z nich skrývá svou jiskru. Některá světla jsou plameny oltářů, jiná jsou bludičkami na blatech. Na scestí tě může svést chrámová svíce stejně jako bludička, světlo rozumu stejně jako leckteré iluzorní samádhí. Na druhou stranu, i na blatech se dá nalézt mnoho zajímavého a není důvod, proč neprožít svůj okamžik Osvícení právě tam.
Takto jsme uctívači světla stejně jako tmy, z níž se světlo rodí, hledači světla v tmách – na nebi, na zemi i v podsvětí.

Magická lóže českých iluminátů oznamuje tímto všem, že byla oficiálně otevřena a bude prostřednictvím poboček působit na území České republiky a Slovenska. Pražská centrála se poprvé představila veřejnosti dne 22. 12. 2010 během charitativního večera v klubu Violino v Krakovské ulici a bude nadále vystupovat pod názvem Lóže Meithras-Abrasax.
Povstáváme z  vůle zakládajících bratří, však předně intencí ducha času. Neboť tato vůle plodně časem obtěžkána porodila Řád, který na našem území již dlouho chyběl. Také z hladu doby a z hladu ducha po Duchu toužícího, jak se sluší na spirituální rytířstvo, jímž jsme a budeme.
Smyslem existence naší lóže je tedy objevování světla v místech nečekaných, rozněcování a udržování vnitřního Plamene v srdcích adeptů, vpravdě alchymická transformace lidství směrem k božskému. Toho dosahujeme na levé straně cestou mystérií – prostřednictvím systému iniciačních rituálů, na straně pravé pak poctivým studiem a bádáním v hlubinách nejhlubších, v zónách nezmapovaných (kde žijí lvi a arci, že tam jsou)!
„Illumino!“, tedy Osvěcuji!, jest mottem naší řehole. S lucernou do temnoty vcházíme a s mečem poznání, čili gnose, každý s bratří svůj díl cesty spravuje, aby tma byla učiněna světlem a poutník ze stezky nesešel.
Takto ctíme tradici rytířů věčného Templu Hirama Abiffa a v ní pokračujeme. Bereme za své učení gnostických bratří, osvícených mystiků a vybraných adeptů hermetických nauk, také teorii a praxi magie jako techniky duchovní transformace a niterná alchymie.
Tolerujeme veškerá náboženství ve světle moudrosti osvíceného rozumu, odmítáme však zaslepenost fanatismu, bludu a veškerá dogmata urážející lidskou důstojnost.
Jsou různé stezky, jimiž se život ubírá, jsou rozličné osudy a četné kategorie lidských potřeb. Osvěta, charita a obecně podpora dobré věci – tak zní hesla plamenným písmem vepsaná do štítů našich srdcí.
V temnotách s lucernou stojíme, za nocí bdíme, na stráži zůstáváme.
Dixit!

(VYHLÁŠENÍ MAGICKÉ LÓŽE)

+++

My, synové a bratři spojeni  mystériem, službou i záměrem v celek nerozlučnosti, prohlašujeme tímto za svou pravou magickou vůli uvést v život řád-lóži MEITHRAS-ABRASAX. Prohlašujeme, že bylo učiněno zadost všem náležitostem a formalitám a řád je touto proklamací považován za řádně založený.

Nyní pravíme toto:

1)    Jsme oslněni věčným Světlem. Oslněni, ne však oslepeni. Jsme uctívači Světla projevu emanace nejvyššího Aionu. Uznáváme Světlo za podstatu a samotné tkanivo univerza. Prohlašujeme světlo za vehikulum veškeré magie. Jsme zloději ohně a nositelé pochodní v podsvětí. Ctíme záři prvního Aionu i černý plamen hlubin. Jsme řádem vpravdě rytířským a jako takoví zavazujeme se přísahou naší Paní v tmách, Sophii v hmotě uvězněné: mříže žaláře tvého prolomíme! V tomto jsme esoterně řádem Světlonošským a navenek iluminátským.
2)    Ctíme také prvotní Tmu a Propast či Lůno, z kterého Světlo povstalo. Ono významem naplněné Ticho, které jest imanencí vědomí všeobsahujícího a pravým zdrojem veškerenstva.
3)    Náš řád jest ve všech ohledech společenstvím uctívačů a služebníků věčně plynoucí pravdy, hlubinného poznání a stvořitelského slova Zervana Akarany, jenž je géniem Věčného času, před nímž neklekáme, neboť směřujeme v něj.
4)    Čas je nám ubrusem rozprostřeným na tabuli svatého hodování. Saháme k pramenům a jimi plyneme k završení a ospravedlnění všech dějů v Nevýslovném Teď, které je plností toho prázdného místa uprostřed, stejně jako prázdnotou veškerenstva uzavřeného kruhem.
5)    Lóže tato representuje západní typ stezky bojovníka, základ našich esoterních tradic, evropských bohatýrských mýtů.
6)    Esoterním smyslem naší existence jest osobní transformace a v pravdě transmutace adeptů. Dokonalé poznání božské imanence vede k projevení (vědomému dosahování) osobní transcendence. Nikoliv tedy vyvanutí v nirvánu, ale neochvějné hledění tváří v tvář věčnému času, toť ideál duchovního rytíře našeho typu. A poslední zkouškou tváří v tvář univerzu není pro něj smířit se, nýbrž obstát.

„Co mi to pomůže, že Ježíš je syn boží a spasitel, když já sám to nejsem?“, ptá se Mistr Eckhart.
A my odpovídáme: „Ty to jsi!“

O PRAVÉ VŮLI A (ZLO)ČINU OBĚTI

„Až dosud království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.“

Mithra je imanentně zrozencem Skrytého Kamene, toť zvěst vpravdě novoaeonská. Je Pánem vod Živých, který nechal ze skály vytrysknout pramen úderem své hole. Tímto aktem zároveň oživil mrtvou přírodu a v hlubším smyslu se stal pánem magických proudů.
Mrtvou přírodu oživuje a živou zabíjí, aby ustanovil svůj vlastní řád. Je totiž velikým obětníkem a jako Mithra Tauroctonus uštve a posléze zabíjí Prastarého býka, aby si ušil frygickou čapku z kůže jeho pohlavních orgánů. Stává se tak tím, kdo jede na Bestii, čili adeptem, který usmiřuje nejnižší s nejvyšším v aktu alchymické svatby. Činí tak ovšem s výrazem smutku a soucitu.
A toto jest veliké Tajemství  lóže M.A.  a některých gnostických bratří, že totiž co conditio humana jeví se stát tento zločin, zde rituálně pojatý, paralelně zjevný v momentu bratrovraždy Kainovy, obětování  býka mithraistickým knězem, přestoupení Prométheova, či prokletí lidské krve co krve Kingu v textu Enuma Eliš atd.  Smyslem je zde vědomé uchopení  a  zvnitřnění tohoto hříchu. Adept pak není ani pozorovatelem, ani jen spoluúčastníkem stvoření, ale zrozen k agresi, útlaku a vzdoru, k násilnému uchopování, obsahování a přesahování, stává se rovným bohům, hrozbou jim a jejich Stínem. Toto je tajemstvím našeho řádu, které rytířstvo naše střeží co oko v hlavě před pohledem nehodných a je to také slovo Séthovo.

UZNÁVANÉ SYMBOLY A ŘÁDOVÉ STUPNĚ

Adeptství je stvrzeno stiskem ruky a označením: X na čele.
Následuje prozrazení magického hesla.

Zervan Akarana – „nekonečný čas“, adekvátní gnostickému Abrasaxovi. Okřídlená postava se lví hlavou ovinutá hadem nesoucí klíče a žezlo, na hrudi se znakem blesku či božského ohně. Mysterium prostoru a času, který není v kultu protivníkem, ale podmínkou, základem a matérií transformace. – Jedno z nejhlubších mysterií kultu, kterým se překonává iluze dualismu.

Mithra se rodí ze skály v nitru jeskyně (alternativně ze stromu života). Po svém zrození uhodí holí do skály, načež vytryskne pramen. Posléze přemůže býka tím způsobem, že se jím nechá smýkat, až zvíře unaví, načež ho za rohy dovleče do jeskyně a rituálně probodne, čímž dá z býčí krve vzniknout novému stvoření…
Stává se universálním (novo)stvořitelem – přetvořitelem materie a překonává rovinu materiálního bytí a transcenduje do role Pantokrata (Šiva v aspektu Brahma).

Liturgie je sloužena v podzemí, symbolická nápodoba Mithrových činů knězem. Přijímání vody/vína a chleba. Ostatní úkony dle iniciačního magicko-mystického plánu. Přítomni jsou vždy oba Dadoforové po straně velmistra: Cautes – Lucifer s pochodní zdviženou a Cautopates – Hesperus, s pochodní skloněnou.

Čtyři mysterijní předěly na cestě adepta:
-    smrt staré osobnosti (Mithra zabíjí adepta býčím ramenem)
-    znovuzrození za života – nástup do slunečního vozu
-    hodování s Mithrou a užívání rohu hojnosti
-    kralování s Mithrou a spojení s měsíční bohyní.

Symboly: X v kruhu, Abraxas, had, Caduceus, Baphomet, Zervan Akarana, zobrazení Mithry

Řádové stupně:
Corax – havran: symbolické přenesení za sféru měsíce (symbolu vznikání a zanikání, vegetativního aspektu existence), průlet měsíční branou k druhé sféře, totiž merkurické (ekvivalenty: Hermés, Thot, Woden, Odin) – otevření okultních sil, intuice duševního pohybu, pravé putování nocí a ovládnutí temnoty.
Cryphius - skrytý mistr: přechod od merkuru k venuši. Mystická oblast tužeb a iluzí.
Miles – voják: poté, co se stal uctívačem, osvojuje si atributy duchovního bojovníka – nezviklatelného a trvale oddaného, esoterně spojeno s principem země (vytrvalosti), nikoliv marsu.
Leo – Slunce: intelektuální suverenita, vědění, zde adept hoduje (poprvé konzumuje plody zasvěcení) a přechází do zóny marsu jako vítězný
Perses – Peršan: zde obléká frygickou čapku (příslušející někomu principielně neporazitelnému) a odmítá věnec vítěze. Sic!
Další dva stupně jsou vyhrazeny „kněžské elitě“ :
Heliodrom – Běžec slunce: je esoterní stupeň Lucifera, toho, kdo přivádí Slunce a běží před ním, exoterně přiřazen jupiteru: kněžskému vladaři.
Pater – Otec či Orel: je vnímán jako pozemská inkarnace/realizace Mithry – věčného ducha.

V esoterním smyslu jsou stupně označením přechodu v zaměření – duchovní aspiraci a vždy otevírají novou oblast zkoušek a iniciací.

Poslání či seslání, hádanka bez odpovědi. Jsme zde v pravověrném NASTÁVÁNÍ. Bytujeme ve věčném příštím Člověka. Naplňujeme fátum a někdy ho lámeme. Naplňujeme fátum tím, že ho lámeme přes koleno. Překračujeme - v první řadě svévoli. Jsme mágové putující za Hvězdou. A toto je naše krédo:

1) Lóže M.A. je diskrétním kruhem a bratrstvem zabývajícím se především zkoumáním skryté pravdy, jejím moudrým spravováním a její realizací v životech svých členů.
Filosofie, magie, mystika, gnóze - toť pravá hesla naší víry a žádný nám neřekne "ne", neboť naše pavučina je upředena pevně a ukotvena v místech nečekaných.

2) Sub umbra alarum tuarum! Tedy ve stínu křídel našich patronů - viditelně i neviditelně - je naše lóžová práce ku prospěchu všech zúčastněných, neboť tak, jak je každý bratr uzlem v naší síti, tak také využívá celého souručenství a veškerá moc a potence Lóže M.A. je mu ku pomoci.

3) Rituální operace, díla alchymická, vnitřní transformace, zasvěcení a nakonec i Osvícení - jsou podstatou naší cesty a prostředkem našeho Nastávání. A to vše ku prospěchu a růstu našich milovaných členů i příznivců. Právě toto bylo, je a bude obsahem našich setkávání a to na nejvyšší úrovni, vždy na zvláště vybraných a vzácných místech.
Vskutku, hostina ducha i duše.

4) Síla poznání a poznání síly, logos a láska, Sofie zemská, skrytý Kámen. A ticho, jež bylo před Slovem a přijde po jeho doznění - to vše uchvacujeme tvůrčím a magickým aktem. Požehnání a naplnění. Ano, také zázraky.

5) Přes všechna chvástání zůstáváme pokorným řádem duchovního rytířstva. Charita a pomoc potřebným, osvětová činnost zaměřená na širokou veřejnost, veřejné slavnostní akce k příležitostem významných svátků a výročí. V skrytu zůstáváme na kolenou a pod řeholí obětujeme absolutnu nikdy nevyslovenou modlitbu.

Amen!